Softball se v Neratovicích hraje již 40 let

Ilustrační foto
Autor: Pixabay, pexels.com

Jan Žáček je předsedou sportovního oddílu Softball Lobkovice a také trenérem mládeže. Minulý měsíc softball v Neratovicích oslavil 40 let od svého založení, což je příležitost k rekapitulaci i výhledu do budoucna.

Jak se softball, v 80. letech poměrně exotický sport, dostal do Neratovic?

Říká se, že úplné začátky jsou spojené s Kubánci, kteří pracovali ve Spolaně, a softball hráli s násadou od krumpáče, aby se zabavili.

ROH jim pořídilo rukavice, míče a další vybavení. Netradiční sport se zalíbil místním, začali hrát softball v Lobkovicích, v místě dnešního hřiště, kde byl kus travnatého plácku. Historické prameny zmiňují jako hlavní tahouny pány Stibora, Růžičku, Daniela a Saláka, ale parta byla širší, snad někdo nebude dotčen, že jsem ho nejmenoval. Každopádně softballový oddíl TJ Start Neratovice-Lobkovice byl založen v roce 1984 a hned první rok odehrál několik turnajů ve východočeské lize. Oddíl tehdy neměl samostatné mládežnické družstvo, já jsem chodil na soft tři roky, než jsem v 15 letech mohl začít hrát s dospělými. Po sametové revoluci bylo třeba provoz zoficiálnit, takže v roce 1991 byl založen oddíl s názvem TJ Start Lobkovice, vydržel až do roku 2019, kdy jsme se přejmenovali na Softball Lobkovice.

Celých 40 let se tedy hraje na hřišti v Lobkovicích?

Ano, od začátku se softball v našem městě hraje na stejném místě. V polovině devadesátých let se město rozhodlo postavit regulérní hřiště na vysoké úrovni, s automatickým zavlažováním, výsledkovou tabulí a částečným umělým osvětlením pro potřeby tréninku, což se povedlo zrealizovat v roce 2001.

Část historie neratovického softballu je spojena s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy (MFF).

Před koncem milénia hrálo mužstvo dospělých poměrně vysoko, tým dokonce v baráži bojoval o druhou ligu. V té době se podařilo dát dohromady i první dívčí družstvo – Černé můry. V následujících letech se však mužský tým skoro rozpadl. V roce 2002 se dohodlo spojení dospělých týmů s MFF Praha. Matfyzáci, tehdy hrající druhou ligu, neměli hřiště splňující normy, v Neratovicích zase nebyl dostatek hráčů. Nakonec tu v rámci společného týmu hrály dva týmy dospělých a ženy pod názvem MFF Neratovice. Spolupráce před několika lety skončila, ale lobkovické hřiště využívá jako domácí ženský tým Čechie Praha hrající druhou ligu. V roce 2005 se u nás dokonce spolupořádalo Mistrovství Evropy žen. Jednu dobu v Lobkovicích hrál juniorský tým neratovického gymnázia GPF, občas se podařilo dát dohromady vlastní mládežnické týmy, ale nejsem si vědom, že bychom v Lobkovicích měli v podstatě plnou sestavu dětských družstev.

Kolik dětí máte v oddíle a čím si vysvětlujete zvýšený zájem?

Před pandemií jsem začal s propagací našeho sportu, prezentoval jsem softball při hodinách tělocviku na gymnáziu a pronajal si tělocvičnu ZŠ 28. října, a přestože přišel covid, podařilo se nám s trenérkou Romanou Roithovou sestavit malé družstvo. Ještě v roce 2020 jsme se zúčastnili turnaje v Roudnici nad Labem a také jsme uspořádali turnaj dětí do devíti let. V roce 2021 jsme dětské družstvo přihlásili do oficiální soutěže a začalo se to, i díky dětem našich členů, postupně nabalovat. Během půl roku přišlo do oddílu přes 30 nových dětí. Časem samozřejmě někteří odejdou, noví se ale zase připojí. Dnes se pohybujeme kolem 40 stálých dětských členů, s dospělými máme přes padesát členů oddílu. Když se tomu člověk věnuje většinu času sám, je to dost na hraně. Naštěstí se postupně přidali někteří dospělí hráči a rodiče.

Vnímáte konkurenci jiných neratovických sportovních oddílů?

Samozřejmě, chlapci nám odcházejí zejména na fotbal či florbal, děvčata na tancování, krasobruslení nebo třeba na veslování. Ale noví členové přicházejí. Největším konkurentem je fotbal, vždyť v Neratovicích a blízké dojezdové vzdálenosti, pár minut na kole, je pět fotbalových klubů. U děvčat je momentálně největší konkurencí volejbal, ale to je převážně zimní sport, při troše dobré vůle lze obě disciplíny skloubit.

Ale není to jen o sportu, o čas dětí bojujeme i s kroužky a aktivitami typu skaut. Já jsem moc rád, že děti jsou aktivní, snaží se něco dělat, ale problém je, když rodiče i děti samotné přistupují k tréninkům podobně jako ke kroužkům. Když dítě nechodí na nějakou volnočasovou aktivitu, asi se nic dramatického nestane, kdežto v kolektivním sportu je opakovaná absence znát. Sport prostě vyžaduje určitý čas na trénink, na zlepšení výkonnosti. A to já sám jsem zásadně proti tomu, abychom tlačili děti do výkonnostního sportu, jde spíš o mentální přístup a být součástí týmu. Bez toho se dítě nemůže moc posouvat dál.

V čem má naopak softball výhodu oproti jiným sportům?

Základní princip hry je jednoduchý, je potřeba dostat míč do hry a oběhnout čtyři mety. Pravidla mají své aspekty, ale nejsou složitější než u jiných sportů. Výhodou je také vyšší věk, kdy je možné se softballem začít. Aby dítě začal náš sport bavit, a časem bylo i úspěšné, nemusí začít v brzkém věku. Máme v oddíle řadu dětí, které k nám přišly na druhém stupni základní školy, a po několika měsících tréninku jsou úspěšné.

Výhodou je i to, že softball lze hrát na slušné úrovni i ve vyšším věku, není třeba v 35 či 40 letech skončit. Ale hlavně je to ideální příležitost, jak připravit děti na stres ve škole, v práci, i obecně v životě. Nemyslím jen soft, ale sport obecně. To, že s týmem prohraješ, je v daný moment sice nepříjemné, ale dlouhodobě to děti připravuje na stresové situace v životě.

A to se v oddíle snažíme omezit tlak na výsledky do 15 let. Z analýz totiž vyplynulo, že když je tlak na mladší děti příliš vysoký – tedy když sport není brán jako zábava, ale je vnímán jako vrcholovější a výkonnostnější – tak v pubertě pak děti se sportem většinou končí. I proto do 15 let neženeme týmy na výkon, na výsledky, ale samozřejmě určitá úroveň zodpovědnosti tam být musí. Ještě jednu výhodu má softball, je rozmanitý. Všichni hráči týmu mohou odpalovat a získávat body pro svůj tým. Všichni mohou stejným dílem přispět k výsledku, na rozdíl od sportů, kde jsou rozděleni na útočníky, obránce a podobně, tak je to všestrannější. O softballu se občas říká, že jsou to nejrychlejší šachy na světě, je třeba u toho trochu přemýšlet.

Jaký rozvoj hřiště v Lobkovicích plánujete do budoucna?

Město průběžně podporuje oddíl formou dotací, vznikla tak třeba tribuna, rozšíření osvětlení a část klubovny. Vlastními silami jsme zrenovovali toalety, vybudovali jsme nové občerstvení, které nám generuje drobné příjmy, či výdejnu obědů pro turnaje. Rozšířili jsme oplocení areálu a vybudovali nový tréninkový prostor pro odpalování, letos jsme také pořídili novou výsledkovou tabuli a průběžně nakupujeme vybavení pro trénink dětí. Snažíme se, ale podpora města je hodně důležitá a pomáhají nám i sponzoři, za což díky.

Je otázkou, co se samotným hřištěm. Poslední roky nás značně omezuje počasí, museli jsme zrušit několik turnajů kvůli přívalovým dešťům. Když je vody moc, antuka přestává sát a na hřišti se nedá hrát. V souvislosti s klimatickými změnami posledních let, kdy jsou výkyvy počasí a sucho či extrémní srážky čím dál častější, se nabízí vyměnit antuku za umělý povrch. Případně i travní plochu. Na zimu by se pak na hřišti dala postavit nafukovací hala, která by byla k dispozici nejen pro další sportovní oddíly ve městě, ale i neratovické základní školy. V našem městě je značný nedostatek sportovišť ve studených měsících roku a nafukovací hala by mohla sport v Neratovicích dost pozvednout.

Stručné vysvětlení na závěr: jaký je základní rozdíl mezi softballem a baseballem?

Hlavní rozdíl je ve způsobu nadhozu. Baseball se nadhazuje vrchem, zatížení ruky je při tom větší, kdežto softball spodem, což je pro ruku šetrnější. Také ve velikosti míčku (softball má větší), pálky (softball má menší průměr) a ve velikosti hřiště. Softball je oproti baseballu rychlejší hra a má menší prostoje.

Článek byl převzat se souhlasem z Neratovického zpravodaje. Fotografie je ilustrační.