Gymnázium J. S. Machara v Brandýse nad Labem oslaví 110 let své existence

Ilustrační foto
Autor: Gymnázium J. S. Machara

Druhý říjnový víkend oslaví brandýské Gymnázium J. S. Machara 110 let své existence. Po stoletém jubileu v roce 2013 je to další příležitost, jak zavzpomínat na historii tohoto centra brandýské a boleslavské inteligence. Nejen o nadcházejících oslavách hovoří ředitelka gymnázia Ing. Miroslava Zachariášová.

Paní ředitelko, připomeňte čtenářům okolnosti vzniku brandýského gymnázia a osobnosti, které se o to nejvíce zasloužily.

Nejcennějším zdrojem informací o gymnáziu jsou kroniky. Existují i další prameny, rozeseté po knihovnách, archivech, odborných pracovištích. Těmi se probíral náš žák oktávy Adam Kadeřávek. Se svou prací o historii budovy se v rámci Středoškolské odborné činnosti účastnil i celostátního kola soutěže, čehož si nesmírně vážíme.

Část jeho díla si mohli přečíst i čtenáři Městských listů v poutavém seriálu. Podle zmíněných zdrojů bylo reálné gymnasium arcivévody Karla Františka Josefa oficiálně založeno vydáním Nejvyššího rozhodnutí Františka Josefa I. dne 28. dubna 1913.

Gymnázium bylo osmitřídní a své působení zahájilo školním rokem 1913/14. Dle zakládající smlouvy měl náklady na zřízení pokrýt stát a město se zavázalo zajistit ústavu prostory.

Ředitelem se stal biolog Gothard Smolař. Vlastní budovu však gymnázium získalo o několik let později, v roce 1927.

Kdo se na přípravě a samotné stavbě nádherné gymnaziální budovy podílel?

První myšlenka a architektonická soutěž se uskutečnily již před první světovou válkou, po jejím skončení se tento projekt obnovil.

Klíčovou roli sehrál pravděpodobně vrchní stavební rada při Ministerstvu školství a národní osvěty Ing. arch. Jaroslav Valečka, který se ve své kariéře zaměřoval na návrhy školních budov. Budovu brandýského gymnázia navrhl ve spolupráci s architektem Konstantinem Saxem a samotnou stavbu také dozoroval. Zakázku na realizaci vyhrála firma architekta Rudolfa K. Herynka a základy byly položeny v roce 1925. Celá budova školy spolu s tzv. ředitelskou vilou byla z dnešního úhlu pohledu postavena celkem rychle a zkolaudována byla v již zmíněném roce 1927. Slavnostního otevření se dočkala v prosinci téhož roku. Finální úpravy proběhly v roce 1928, škola měla i vlastní botanickou zahradu, skleník, tenisový kurt, cvičiště, dokonce i ovocný sad. Náklady tehdy dosáhly cca šesti milionů korun.

Po otevření vlastní budovy se začalo brandýskému gymnáziu blýskat na lepší časy, což trvalo nějakých 10 let. Jak vlastně fungovalo po dobu druhé světové války?

Pravděpodobně nejstarší žijící absolvent školy, pan profesor MVDr. Václav Kouba, DrSc., nám o škole v době 2. světové války krátce vyprávěl při své poslední návštěvě u nás na gymnáziu.

Škola byla brzy obsazena německými vojsky, studenti gymnázia se učili v náhradních prostorách a jednu dobu se dokonce vzdělávali distančně. Pro práci a úkoly si chodili do brandýského kina.

V období nástupu socialistické éry procházelo střední školství několika reformami. Jak se projevila změna politického systému ve výuce brandýského gymnázia?

Z toho období nám některé historické prameny (zápisy v kronikách či výroční zprávy) chybí. Víme, že gymnázium bylo zrušeno a přeměněno na jedenáctiletou a následně dvanáctiletou školu, krátce zde také sídlilo pedagogické gymnázium – později pedagogický institut. Obě školy se dělily o prostory. Po roce 1960 byla škola přejmenována na Střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ) a základní školu. Celkem se zde vzdělávalo přes 700 žáků, většina z toho přímo v budově.

Někdy v této době se ve druhém patře také objevila ordinace zubního lékaře. V 70. letech se SVVŠ přeměnila zpět na čtyřleté gymnázium. Stále zde sídlilo společně se základní školou, která se do vlastního přestěhovala až v roce 1988.

Významným krokem bylo přejmenování na Gymnázium J. S. Machara. Kdy a za jakých okolností k tomu došlo?

Řada čtenářů možná neví, že je přímo v budově umístěna urna s ostatky tohoto významného básníka… Přejmenování proběhlo v červnu roku 1998. Zasloužil se o to tehdejší ředitel gymnázia doktor Tobrman. Urna J. S. Machara je umístěna v prvním patře, skrytá za uměleckou plastikou, která je dílem architekta Bohumila Chalupníčka a sochaře Václava Šeráka. Na počest J. S. Machara, který strávil své mládí v Brandýse a zde se také inspiroval pro svou tvorbu, začalo gymnázium organizovat literárně-recitační soutěž Macharův Brandýs. Letos oslavila již úctyhodný 25. ročník. Od soukromého dárce jsme letos dostali jako krásný dárek pohlednici z roku 1909, kterou posílá slečně Mařence do Sobotky její milý.

Píše zde „…myslím, že se Vám zavděčím autogramem Macharovým…“ a v rohu pohlednice je podle všeho skutečně Macharův podpis.

Jaké je současné Gymnázium J. S. Machara? Kolik má žáků, tříd, oborů…?

Jsme celkem ustálení. Gymnázium má 12 tříd a kolem 350 žáků. Letošní přijímací řízení bylo provázeno větší nervozitou než v předchozích letech. Částečně to má racionální podklad, základní školy postupně opouštějí populačně silné ročníky, a přitom počet míst na SŠ zůstal stejný.

Nicméně letos ještě situace nebyla tak dramatická a podle dostupných informací všichni absolventi ZŠ své místo na střední škole našli. Středočeský kraj je v tomto dost specifický, má velkou rozlohu, nestejnoměrné rozložení škol, zvětšující se počet obyvatel, atraktivní lokality pro bydlení.

Jako zřizovatel středních škol si je toho kraj dobře vědom a dost intenzivně to řeší.

Otevírají se tím mnohé možnosti, které je třeba využít. Na stole máme nápad, rádi bychom k oboru „všeobecné gymnázium“ přidali obor „technické lyceum“.

Jedná se o čtyřletý všeobecně- -vzdělávací maturitní obor, který připravuje absolventy k dalšímu vzdělávání na vysokých školách technického typu, ale také pro přímý vstup na trh práce. Vede nás k tomu nejen velká poptávka po všeobecném vzdělání právě v oblasti Praha-východ. Pro školu je to také velká příležitost k rozvoji. Nutným předpokladem je vybudování dalších učeben v půdních prostorách, které jsou opravdu velkorysé. Zřizovatel je tomu nápadu nakloněn, a tak už vznikají první studie. Myslím, že budově jako celku to moc prospěje.

A co pedagogický sbor?

Pedagogický sbor je víceméně stabilní, aktuálně je nás 45. Jsou mezi námi velké stálice, ale i služebně mladší kolegyně a kolegové a také nováčci. Spolupracuje se nám dobře, i když občas spolu nesouhlasíme a pochopitelně se objeví i situace, kdy se na sebe chvíli trochu mračíme. To všechno k práci s lidmi patří.

Průběh maturit se za více než sto let hodně změnil. Jak se Vám líbí nebo nelíbí současná podoba maturitních zkoušek?

Současná podoba maturitních zkoušek vrátila velkou část odpovědnosti zpátky školám a je to tak správně. Státní část zahrnuje dvě zkoušky konané formou centrálně zadávaných didaktických testů, tzv. písemky (písemné slohové práce). Ústní zkoušky jsou pak v kompetenci škol. My nabízíme velkou škálu předmětů, ze kterých si žáci volí. Definitivně už se také uzavřela otázka povinné maturity z matematiky. Matematika jistě patří mezi základní gramotnosti, kterými má absolvent střední školy disponovat, to ale nutně nemusí prokazovat všichni žáci povinnou maturitní zkouškou napříč všemi obory.

Jste v pořadí 21. ředitelkou gymnázia, do funkce jste nastoupila v roce 2019. Máte za sebou tedy čtyři roky v ředitelském křesle. Jak je hodnotíte?

Uplynulé čtyři roky utekly nesmírně rychle, letos jsem vlastně také skládala takovou malou ředitelskou maturitu. Hned zkraje mého působení, vlastně půl roku po nástupu, přišel covid-19 a s ním období plné nepředvídatelností. Téměř dva roky jsme řešili pouze základní výuku a provoz. Bylo těžké něco plánovat.

Ale i tak se nám podařilo realizovat několik projektů – dokončili jsme připojení budovy ke kanalizaci, udělali jsme velké úpravy školní zahrady (převážně svépomocí), kompletní rekonstrukcí prošla tělocvična včetně předsálí a kabinetu.

Dovybavili jsme také školu výpočetní technikou a dalšími pomůckami. A co nevidět přibude jedna venkovní učebna.

Logicky méně času bylo možné věnovat některým aspektům pedagogické práce, na které se nyní intenzivně zaměřím. Mám na mysli například zavádění formativního přístupu a badatelsky orientovanou výuku. Obojí již nějakou dobu zkoušíme v praxi a teď tomu chceme dát více koncepční, ucelenou podobu.

Spolupráce se školní psycholožkou nás utvrdila v tom, že je třeba pečovat o psychickou pohodu žáků. Ráda bych také začala systematicky pečovat o mezilidské vztahy, nejen mezi učiteli a žáky, ale i v pedagogickém sboru.

Vnímám, že v každodenní manažerské práci mě někdy příliš pohltí úřední záležitosti, a musím si připomínat, že na prvním místě jsou lidé, protože ti tvoří školu a její atmosféru.

Jaké budou oslavy 110. narozenin? Na co se současní i minulí studenti mohou těšit?

Oslavy chceme pojmout jako most mezi historií školy a jejím budoucím rozvojem. Máme dva hlavní motivy. Prvním jsou absolventi, tedy pohled zpět.

Chceme obnovit kontakt s těmi, kteří na gymnáziu studovali.

Proto tímto prosíme všechny čtenáře Městských listů, pokud znáte ve svém okolí absolventy GBL (na roku absolvování nezáleží), předejte jim informaci, že bychom se s nimi rádi spojili.

Každý absolvent brandýského gymnázia může vyplnit formulář, prostřednictvím něhož na sebe škole předá svůj kontakt. Pro více informací můžete navštívit stránku gbl.cz/absolventi-gbl/.

Už teď se moc těšíme, co všechno může spoluprací s absolventy vzniknout. Pro vlastní oslavy plánujeme otevřít školu všem zájemcům.

Ve dnech 6. a 7. října 2023 bude škola dokořán pro všechny návštěvníky, hlavní program pak bude probíhat v sobotu. Kromě prohlídky prostor školy připravují žáci doprovodný program, těšíme se na vzájemná setkání absolventů, ke koupi budou upomínkové předměty či výrobky našich žáků. Na informačních panelech také návštěvníci uvidí další rozvojové plány – koncem roku začne rozsáhlá rekonstrukce areálu učeben chemie a dalších místností, která je nyní ve fázi výběrového řízení na zhotovitele.

A máme ještě jeden malý cíl. Škola disponuje bohatou sbírkou historických přírodovědných preparátů, některé jsou už s ohledem na stáří velmi cenné. Bohužel nemáme dost prostředků na kvalitní údržbu a opravy, a tak bychom rádi prostřednictvím sbírky aspoň část peněz vybrali. Dnes už je běžné „adoptovat“ zvířata v zoo či sázet virtuálně stromy na opačném konci planety. U nás se můžete stát patronem například vycpaného luskouna či celé řady dalších tvorů. Udržíme je tak pro další roky.

Co byste brandýskému gymnáziu popřála do dalších let?

Na prvním místě nadšené žáky i pedagogy… Na školství je krásné to, že když se sejde velká skupina individualit, jedinečných osobností, postupně z nich vzniká tvůrčí parta plná fantazie, která roste a rozvíjí se, je to radost. Dále přeju stabilitu, která je předpokladem pro práci, ale zároveň také volnost a svobodu, otevřenost ke změnám, abychom mohli co nejlépe rozvíjet osobnost a nadání jednoho každého konkrétního člověka. Všem nám přeju, aby nás to ve škole bavilo, aby nám škola byla místem, kde se cítíme dobře, bezpečně, kam rádi chodíme nejen pracovat. A pokud bych mohla vyslovit i přání pro sebe, tak bych u toho všeho ještě pár let chtěla být.

Článek byl převzat z Městských listů. Titulek je redakční.