"Knihovna jako ostrov svobody a informací," říká ředitelka neratovické městské knihovny Helena Pinkerová

Ilustrační foto
Autor: Vincenzo Malagoli, pexels...

Helena Pinkerová vede neratovickou městskou knihovnu od roku 2015. Vystudovala etnologii a divadelní vědu, pak pracovala v Národním muzeu a do světa knihoven se naplno ponořila po mateřské. Svou prací skvěle ukazuje, jak má moderní městská knihovna vypadat. Každý měsíc se zde uskuteční několik desítek programů pro děti od miminkovského věku přes školáky až po seniory. Tvůrčí psaní, dílna 3D tisku, univerzita třetího věku, trénink paměti nebo jazykové kurzy – to je jen několik málo příkladů akcí, které, vedle tradičního půjčování knih, neratovická knihovna nabízí. S ředitelkou knihovny Helenou Pinkerovou přinášíme rozhovor u příležitosti Měsíce čtenářů, který každoročně připadá na březen.

Česká republika je údajně světovým unikátem v počtu knihoven na obyvatele. Je to pravda? A čím to je?

Knihovny, respektive čtenářské spolky existovaly už za Rakouska-Uherska, ale největší boom nastal po vzniku Československa. Zákon o knihovnách z roku 1919 nařizoval zřízení knihovny všem obcím. Snahou bylo podpořit vše české, jazyk, literaturu, kulturu a vzdělanost. Po roce 1990 se otevřel svět a lidé se mohli začít věnovat mnoha jiným koníčkům kromě četby, takže některé malé obecní knihovny zanikly. Dodnes jich ale je v Česku asi 5 500 a je to opravdu největší hustota knihoven na světě.

A odpovídá tomu i počet čtenářů?

Počty čtenářů u nás v knihovně stále narůstají, mírně klesají počty výpůjček. Ale statistiky mohou být zavádějící, například víme, že knihy vypůjčené na jednu průkazku často čte celá rodina.

A mění se to, co lidé nejčastěji čtou? Pozorujete v knihovně nějaké trendy?

Mezi výpůjčkami stále vedou detektivky, romány pro ženy a historické romány, ty se těší oblibě dlouhodobě. Samozřejmě má vliv marketing, televize, film. Jakmile je například nějaké literární dílo zfilmováno nebo se stane předlohou pro seriál, vidíme to v knihovně hned na počtu výpůjček a rezervací.

Příběhy jako takové se moc nemění. Lidé si odjakživa vyprávěli příběhy, které je ukotvovaly ve světě, dávaly jim jistotu, ukazovaly dobro a zlo. I dnes jsou příběhy stejné, inovativní na nich může být jazyk a schopnost autora najít nové pohledy.

Kteří jsou vaši oblíbení autoři, co byste doporučila čtenářům?

Mezi mé oblíbené autory patří německo-židovští spisovatelé, třeba Franz Kafka. Miluji také třeba texty Ivana Magora Jirouse, například jeho básnickou sbírku Magorovy labutí písně. Ale obecně beletrii poslední dobou moc nečtu. Spolupracuji teď jako spoluautorka na divadelním slovníku, takže studuji spíše odborné texty na toto téma.

A i tyhle speciální kousky, které se vymykají běžnému vkusu, najdou čtenáři v neratovické knihovně?

Neratovická knihovna není jen městská, je také regionální, jezdí k nám čtenáři z okolních obcí. Snažíme se proto mít fond velmi pestrý, aby si tady vybral i menšinový čtenář. I když víme, že některé literárně těžší nebo odborné knihy si půjčí třeba jen pět čtenářů, je pro nás důležité je ve fondu mít. A třeba po nich občas sáhne i méně náročný čtenář a rozšíří si tak své zkušenosti s literaturou.

Jak je to vlastně se čtením a dětmi? Jsou oprávněné stesky učitelů, že děti nechtějí číst?

Myslím, že zásadní je, aby děti mohly číst literaturu dle vlastního výběru. Nejsem příznivcem povinné četby, protože pokud není učitel osvícený, spíše dětem čtení znechutí. Jedna věc je mít o autorech a dílech povědomost, druhá dát jim je povinně číst. Dvě stě let starým knihám často děti ani nemohou porozumět, svět je úplně jiný. Pokud součástí četby není společná diskuze nad dílem, postrádá četba takových knih smysl. Pro mnohá díla je potřeba čtenářsky dozrát. Když necháme děti číst, co si samy zvolí nebo jim doporučíme díla jejich věku přiměřená, postupně se jim čtenářský vkus vytříbí. Literatura jim má poskytovat odpovědi, nebo naopak vzbuzovat nové otázky. Mají mít možnost přemýšlet a diskutovat o tom, co si přečetly. Poznat, co je v knize to důležité sdělení a porozumět mu. To je čtenářská gramotnost. Ne jen dostat za úkol přečíst konkrétní knihu a z jejího obsahu si napsat písemku v hodině češtiny.

Většina našeho rozhovoru se točí kolem četby a knih, ale moderní knihovny dnes už nejsou zdaleka jen domy napěchované knihami. Co všechno je úkolem dnešní knihovny?

Vychází to i ze zákona o knihovnách. Knihovny jsou volně přístupné a bezpečné prostory, otevřené každému, bez ohledu na to, jestli má, nebo nemá čtenářskou průkazku. Do knihovny můžete přijít kdykoliv, strávit tu čas, třeba než vám pojede autobus. Mělo by se vám dostat vřelého přijetí, pomoci a informací, pokud je potřebujete. Knihovna je takovým ostrovem svobody a informací.

Je taková i neratovická knihovna?

Věřím, že ano. Zakládáme si na tom, že jsme otevřeni jakékoliv spolupráci, se školami, spolky, jednotlivci. Velmi si ceníme spolupráce s mateřskými a základními školami. Jsem ráda, že nás ve vzdělávání berou jako rovnocenného partnera a naše programy pro školáky jsou obsazené vždyna celé pololetí dopředu. A nejen neratovickými školami, jezdí k nám i z okolí, například z Libiše, Tišic, Všetat, Hovorčovic. Naše vzdělávací programy pro veřejnost jsou skutečně pro každého, od tříměsíčních dětí po seniory. Poděkování za to patří i všem mým skvělým kolegům, kteří přicházejí se spoustou nápadů a mají obdivuhodné pracovní nasazení.

V dalším rozletu nás omezují už jen prostory, potřebovali bychom více učeben nebo komunitních prostor, aby například některé programy nebo kurzy mohly běžet paralelně.

Co chystáte letos v březnu u příležitosti měsíce čtenářů?

Budeme vyhlašovat výsledky literární soutěže Neratovice žijí, chystáme se upořádat burzu vyřazených knih žánru fantasy, kde si fajnšmekři mohou přijít na své. A kromě toho chceme veřejnosti přiblížit zajímavé autory, kteří jsou nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Je to formou čtenářské výzvy a podrobnosti se čtenáři dozvědí v knihovně nebo na našem webu.

Článek byl převzat se souhlasem z Listů města Neratovice. Titulek je redakční. Fotografie je ilustrační.