Oživené město Neratovice a sochařská dílna Kurta Gebauera - o co jde?

Kurt Gebauer
Autor: Wikipedia.org

Neratovice jsou mladé město bez významnějších kulturních památek a historických osobností. Výjimku činí městská část Lobkovice, kde je pochován František Palacký. Na zámku svého tchána napsal podstatnou část Dějin národu českého v Čechách a na Moravě.

Významný český sochař a vysokoškolský pedagog Kurt Gebauer obohatil Neratovice o další kulturní památky, nejen svým artefaktem otevřenou Kamennou knihou k připomenutí Františka Palackého, ale i sochařskou dílnou Oživené město Neratovice, z jejíž návrhů vznikala díla umístěná ve veřejném prostoru města.

Projekt Oživené město Neratovice vznikl na podzim roku 1995. U kolébky projektu stál ředitel ZUŠ Jaroslav Zikmundovský a umělecká manažerka z Pražského hradu Arita Hucková. Realizace akcí se, s podporou města, ujal Společenský dům Neratovice. První akcí pro veřejnost bylo Fórum o budoucnosti panelových měst, za účasti předních českých architektů, v červenci 1996.

V létě roku 1996 se také uskutečnil Fotografický workshop profesionálních fotografů pod vedením Miroslava Hucka, zakladatele reportážní fotografie časopisu Mladý svět. Výsledky této dílny byly představeny ve Společenském domě, a především na výstavě v sále architektů Staroměstské radnice 27. 1.–9. 2. 1997. Představena byla i v Masarykově domě v Mělníku a také ve významné fotografické Galerii G4 v Aši. K výstavě vyšla i fotografická kniha Oživené město Neratovice, která inspirovala neratovické fotografy k úspěšnému následování.

Zdálo se, že projekt Oživeného města je u konce. Společenský dům oslovil několik význačných výtvarníků s žádostí o uspořádání uměleckého workshopu. Nabídka se setkala s absencí sebemenšího zájmu většiny oslovených umělců. Souhlasil pouze jediný, akademický sochař a profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kurt Gebauer.

Symbolický název Oživené město stál také u zrodu sochařské dílny, pod vedením profesora Kurta Gebauera, který se svými studenty a profesory Vratislavem Karlem Novákem (UMPRUM) a Karlem Neprašem (AVU), vytvořili návrhy na umístění uměleckých děl do veřejného prostoru města. Výjimečnost tohoto workshopu Kurta Gebauera spočívala ve využití veškerých finančních prostředků pouze na realizaci výsledků dílny. Aktéři projektu se na vlastní náklady dostavovali do Neratovic a vyhledávali vhodná místa pro realizaci svých sochařských návrhů. Odměnou všem účastníkům tak bylo vystavení modelů v Národní galerii ve Veletržním paláci, ve Společenském domě a také, po ohlasu první výstavy, i v kulturním středisku v Aši. Dárkem pro každého byl především reprezentativní katalog Oživené město Neratovice ´97.

A workshop pokračoval. S finanční podporou města, Ministerstva kultury a nadace Open Society Fund došlo k realizaci Jezdecké sochy od Jana Novotného v Kostomlatského sadech v roce 1999. V roce milénia oživily park u městské radnice pískovcové Kameny v lesíku Dagmar Šubrtové a v roce 2001 Poutní místo Miluji, na umělém kopci v blízkosti Čapkovy ulice, dnes již i železniční zastávky. Kritika části veřejnosti k tomuto obřímu pískovcovému nápisu výtvarnice Lenky Klodové, k dílu, které je dnes bráno jako jeden ze symbolů Neratovic, vedla bohužel k přerušení dalších realizací na mnoho let.

Naději na pokračování realizací soch znamenalo založení Společnosti pro Kamennou knihu Kurta Gebauera, k připomenutí památky Františka Palackého, u příležitosti 140. výročí Palackého úmrtí 29. 9. 2016.

Ochota občanů přispět na toto dílo v několika benefičních akcích ve Společenském domě a na velké akci na náměstí Republiky, byla podpořena městem, které uvolnilo potřebné finance k jeho realizaci na louce u Labe nedaleko od lobkovického zámku. K odhalení Kamenné knihy došlo 2. 10. 2018.

Kruh se uzavřel. Bude pokračovat?

„Kamenná kniha je návrh z roku 1997 pro Oživené město Neratovice. Tehdy jsme se Společenským domem v Neratovicích realizovali sympozium nového stylu. Umělci spolu s místními obyvateli hledají dobrá místa a témata, pak navrhují, konzultují, vyrobí se katalog, návrhy, na které je chuť a síla. Účastníky byli studenti UMPRUM v Praze a kolegové profesoři.

Nikomu se asi nechtělo do státotvorného tématu Palackého, který psal kdysi důležitou knížku v lobkovickém zámku, a tak jsem radostně udělal návrh na Treffpunkt, mileu, tedy místo setkání vedle chodníčku u Labe poblíže místa, kde Palacký psal Dějiny. Líbí se mi řešit místa, kde se něco stalo, nebo by bylo dobré tam zajít, neb tam něco je. Objekt, socha nebo jiná zvláštnost učiní místo přitažlivějším a lidé se tam rádi projdou.

Po tolika letech, složitém hledání technicky, historicky a esteticky přijatelného místa, je Kamenná kniha jinde, ale opět u Labe. Co může být lepším pozadím pro Dějiny národa než plynutí vody. Ke třem již zrealizovaným místům setkání – Skalám, Jezdeckému památníku a kamenům Miluji – přibylo čtvrté. Historie se naplnila. Doufejme, že neskončí a bude pokračovat dalšími oživenými místy.“

- Kurt Gebauer, citát z knihy Kamenná kniha Františku Palackému a jiné monumenty

Kurt Gebauer sochař a vizionář

Akademický sochař Kurt Gebauer je jednou z předních uměleckých osobností své generace.

Narodil se v roce 1941 v Hradci nad Moravicí. Od dětství projevoval výtvarné nadání. Po roce studií na Střední škole uměleckých řemesel v Brně přestoupil na Sochařskokamenickou školu v Hořicích. Pokračoval u profesorů Makovského a Lidického na pražské Akademii výtvarných umění. V roce 1965 absolvoval stáž u prof. A. O. Hajeka ve Stuttgartu. Sochařem ve svobodném povolání je od roku 1969. V roce 1972 pak absolvoval i stáž na Académie des Beaux-Arts v Paříži. V roce 1990 byl jmenován docentem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v roce 1992 pak profesorem Ateliéru veškerého sochařství, kde působil až do roku 2015.

„Kurt Gebauer vysvětluje své životní poslání dvojsmyslnou nadsázkou „obecního“. Již šest desítek let kultivuje a obhospodařuje veřejný prostor, většinu času i na úkor vlastního postavení. Jeho těžko zařaditelné pojetí živé figurace mátlo nejen politické cenzory předlistopadového režimu, ale i uměleckou scénu samu. Pečlivé studie prožívané skutečnosti lidského těla, jednou oslavy radostného života a přírody, jindy bryskní obžaloby společenské absurdity, groteskní, ironické i poeticky smutné, jej řadí mezi velké postavy českého 20. století dalším ztělesněním poetiky malého velkého člověka. Postavy, která nemění dějiny silou, ale vyprávěním, jemným humorem a hlubokou lidskostí.“ Napsal u příležitosti vystavení děl Kurta Gebauera v Národní galerii, v budově pro moderní umění, ve Veletržním paláci (ve smolném covidovém roce 2020) kurátor Michal Novotný.

Gebauerovy sochy, objekty a instalace oživují mnoho míst v Čechách, nejen na rodném Slezsku, ale i v Praze, Brně či Opavě. Jde mu vždy o souznění s krajinou, s místem, které považuje vhodné pro svoji výpověď, ať již jde o trvalou skulpturu či pomíjivou instalaci. Jeho tvorba je oproštěna od elitářství, vedena snahou komunikovat s divákem. Především tvoří z vnitřní potřeby. Umělec vytvořil nezměrné množství skulptur, artefaktů, instalací pod širým nebem, v zahradách i v galeriích ve vzdálené Číně, Antverpách i v rodném Hradci nad Moravicí. Je těžké vybrat všechny důležité práce, když každá má svou nesmírnou hodnotu ať již se jedná o zakázku nebo volnou tvorbu.

V roce 1981 rozmístil v malostranských zákoutích plastiky létajících postav v rámci Malostranských dvorků, legendární expozice nezávislých výtvarníků. Ve Vojanových sadech instaloval v roce 1986 své proslulé trpaslíky (nyní vystavené v Kostelci nad Černými lesy ve Vondráčkově továrně a v roce 1988, z plastových materiálů, svůj slavný „Český rybník“ plný korpulentních ženských postav.

K této výstavě pod širým nebem se vrátil v rámci akce Praha 2000 - Evropské město kultury. Zde představil na Vltavě, v blízkosti Národního divadla, svou ponornou sochu obří ležící ženy, která se v určitých hodinách vynořovala, jako Nautilus s rozsvícenými světly a za zvuku komponované hudby opět mizela v hlubinách. Na chmelových drátech rozmisťoval létající subtilní postavy a vytvořil také klasickou plastiku Utíkající dívky, umístěnou před domem umění v Opavě. V čínském Guilin Paradise sestavil z kamenných kvádrů Obludu v ráji (1999). Mezi krátkodobé instalace patří i Housenka raného kapitalismu, původně vytvořená v roce 1997 pro Vítězné náměstí v Dejvicích, na místě odstraněné Leninovy sochy. Později vytvořena ve Zlíně a také instalovaná na Václavském náměstí v roce 2003, ve Vinařicích u Kladna, umístěná před Veletržní palác v covidovém roce 2020, v rámci velké retrospektivní výstavy v I. patře muzea, prodloužené až do roku 2021. Desetimetrový objekt z oceli a nylonových sítí se v roce 2021 konečně nakrátko usadil na původně určeném místě v Dejvicích na Vítězném náměstí a natrvalo se pak vrátil do Zlína. V moudré Wikipedii jsem nalezl i odpověď autora, Kurta Gebauera, na otázku, proč je dílo pojmenováno Housenka raného kapitalismu.

„Proč housenku? Protože nám může dávat naději, že se zakuklí, a pak se buď rozvine do motýla, nebo jenom všecko sežere.“

Výjimeční jsou i kovoví ptáci s otáčející se hlavou, na Ptačím vrchu v Opavě, obří trpaslík v Hořicích, anebo socha malého Mozarta na Zelném trhu před brněnskou Redutou, která má mladé tělo a obličej starého Vídeňáka.

Vedle sochařské tvorby se Kurt Gebauer věnuje i malbě, grafice, fotografii, je i autorem knih poezie a svérázných textů. Dodnes učí, pořádá své výstavy na mnoha místech republiky a vytváří nová díla. Stálá expozice jeho prací je k vidění v Galerii Kupe v Opavě.

Jako pedagog na UMPRUM vedl své studenty s lidskou laskavostí i přísností k výsledkům jejich studia. V Neratovicích upřednostnil realizaci děl svých žáků před vlastní prezentací.

Význam přínosu Kurta Gebauera pro naše město ocení především následující generace.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Listy města Neratovice. Titulek je redakční.