Deset let neratovické sportovní akademie: Místo, kde sport dětem znovu přináší radost

Ilustrační foto
Autor: unsplash.com

David Šprincl je profesí novinář, Vratislav Polka advokát. Potkali se náhodou, během tréninků a turnajů malých fotbalových nadějí. Nejprve spolu trénovali dětskou kategorii v rámci fotbalového oddílu FK Neratovice-Byškovice (FKNB), od roku 2016 pak vedou sportovní partu pod názvem Akademie všestranné sportovní přípravy (AVSP). Za oněch deset let přivedli ke sportu přes 250 dětí dětí z Neratovic a okolí, absolvovali desítky soustředění, kde hravou formou vštěpovali mladým lidem z našeho města, že sport je běžnou součástí našich životů.

„Nejdůležitější ve sportu je všestrannost a parta lidí, kteří mají podobný zájem. Výsledky ze závodů jsou důležité, aby děti měly pocit, že něco dokázaly, ale být spolu ve fajn kolektivu je to nejdůležitější,“ říká v rozhovoru David Šprincl.

Začátky této trenérské party byly přitom zaměřené na fotbal a hokej, tedy sporty, kterým se věnovali jejich potomci.

„V roce 2009 se ukázalo, že pro mládežnický tým FK Neratovice-Byškovice pro ročník 2003 a 2004 chybí trenéři, tak jsme se toho ujali. Časem jsme založili oddíl Tygříci, což byl v rámci FKNB jakýsi klub v klubu,“ vzpomíná Vratislav Polka.

Zlanařili mladé naděje z okolí, s rodiči dalších dětí vytvořili skvělou partu. Trénovali třikrát týdně, každý druhý víkend v roce byli s dětmi na turnajích, což manželky Polky a Šprincla nesly trochu nelibě. Během šesti let, kdy vedli zmiňovanou mládežnickou kategorii, sbírali jeden úspěch za druhým — dvakrát se svými svěřenci ovládli Středočeský kraj, několikrát se stali mistry okresu.

Přesto, že trénovali malé fotbalisty, k míči přidali i další sportovní aktivity. Vše začalo na letním soustředění v Desné v Jizerských horách, což je mimochodem místo, kam s AVSP jezdí dodnes. Vedle drilu s míčem zařadili brannou hru a atletický desetiboj. Výsledek? Děti byly podle Šprincla nadšené. „Časem jsme zařazovali čím dál víc doplňků a prvků z dalších sportů, zejména z atletiky.“

Ukázalo se, že z desítek malých sportovců, kteří klasický fotbal postupně opouštěli, je obrovská poptávka po přirozeném pohybu. Polka sice dál držel fotbalovou a hokejovou linku, zatímco Šprincl začal rozvíjet atletickou všestrannost.

Mezi lety 2013 a 2014 se koncept přelil do systematického propojování atletiky, míčových her a všeobecné sportovní průpravy. Trenéři přizvali rodiče, dokázali sehnat sponzory a vytvořit celkově silnou komunitu.

Přestože dosahovali skvělých výsledků — například v roce 2012 ovládli mezinárodní turnaj v Teplicích za účasti 32 týmů — jak už to v mládežnickém sportu bývá, věci se začaly komplikovat. „Děti se často měnily, a také my jsme cítili, že to chceme dělat trochu jinak, než jak je v ryze fotbalových kruzích běžné. Časem začalo být jasné, že tlak na výkon a předčasnou specializaci v brzkém dětském věku není úplně nejlepší. Naopak jsme si vyzkoušeli, že nejdůležitější je všestrannost,“ říká Šprincl.

Po období bez kontinuálního trénování, kdy se oba trenéři na čas věnovali rodinám i jiným sportovním výzvám (Polkův syn to i díky nasazení svého otce dotáhl do juniorské hokejové soutěže v Kanadě a bojuje o to, hrát v Americe univerzitní ligu), přišel klíčový moment. Sepsali sportovní „Desatero“ a 6. dubna 2016 oficiálně odstartovali první trénink Akademie všestranné sportovní přípravy (AVSP).

„Cíl byl jasný: nabídnout sportovní aktivity pro děti, které se do běžných soutěžních oddílů nehodí, nebaví je neustálý tlak na výsledky, nebo jsou spíše intelektuálně zaměřené,“ shrnuje Šprincl. Filozofie Akademie stojí na jednoduché myšlence — cílem dětí není za každou cenu vyhrávat, ale být spolu, hrát si a získat ke zdravému pohybu vztah na celý život. „Jsme sportovní parta i pro nesportovce,“ říká s nadsázkou Polka. „Spoustu dětí od sportu odradí prostředí, kde je moc konfrontace. U nás sportují rádi,“ dodává Šprincl.

Přístup se osvědčil. Akademie pomohla třem stovkám dětí rozhýbat se a najít si cestu do kolektivu. Zároveň se stala líhní pro talentované atlety — z řad členů vyrostly hvězdy neratovické atletiky, které do Akademie stále rády docházejí. I přes těžké období během pandemie covidu-19, kdy se většina dětí stáhla k počítačovým obrazovkám, tabletům a smartphonům, a tréninkový koncept se musel budovat prakticky od nuly, zažívá projekt v posledních letech obrovský rozmach. „Covid nám vzal skoro všechny kluky. Po pandemii zůstali v oddílu tři. Nechtěli se vracet ke sportu, zůstali doma ve svých pokojíčcích,“ říká Šprincl. Ještě v roce 2023 chodilo na tréninky AVSP pár dětí, v letošním roce už kapacita přesáhla 40 dětí a letního soustředění v Desné se zúčastnily téměř čtyři desítky sportovců. „Řada dětí se posunula z nesportovních pozic do vyloženě tvrdého trénování a závodění. Zejména v atletice,“ vyvrací Šprincl otázku, zda nechybí dětem touha měřit své schopnosti na závodech.

Přesto, že oba zakladatelé AVSP již v Neratovicích nežijí (Šprincl se usídlil v Kojeticích, Polka v Libiši), čas neratovickým dětem věnují dál. V průběhu roku akademie trénuje v tělocvičně neratovického gymnázia, případně na atletickém okruhu u 3. ZŠ nebo venku v Mlékojedech a samozřejmě v přilehlé přírodě. Tradiční soustředění v Desné (letos již po sedmnácté!) doplňuje jarní soustředění ve Mšeně.

Ačkoli jsou Vratislav Polka (profesí právník) i David Šprincl (novinář) vytíženi ve svých civilních povoláních, jejich komunitní sportovní projekt v Neratovicích ukazuje, že když se sport dělá srdcem a bez zbytečného tlaku, dokáže spojovat generace a vracet mládež na hřiště.

„Děti nejvíc baví neotřelé sportovní disciplíny,“ říká David Šprincl

Kolik dětí prošlo přes klub za deset let existence AVSP?

Reálně se můžeme bavit o stovkách, v mých tabulkách jsem napočítal něco mezi dvěma a třemi stovkami dětí. Před covidem nebylo výjimkou, že na tréninky či soustředění dorazilo padesát mladých sportovců naráz. Čínská chřipka nám navždy dost dětí vzala, ke sportu už se nevrátily. To je smutný zářez všech těch uzávěr a omezení před pěti šesti lety.

Jaký je poměr chlapců a děvčat?

Před osmi deseti lety jasně vládli kluci. Logicky, do Akademie přešlo hodně z našich svěřenců z fotbalu, navíc přivedli sourozence, kamarády. V letech 2018 a 2019 nás bylo až neúnosně. Akademii už jsme nemohli dělat jen ve dvou, naštěstí přišly nové trenérky a časem Akademie zženštěla i mezi dětmi – po covidu bylo naopak víc děvčat. Teď přicházejí noví a noví kluci.

V jakých věkových kategoriích je největší zastoupení?

Děti prakticky neodcházejí, takže Akademie spíš stárne. Teď v srpnu na sedmnácté Desné s námi bylo historicky nejvíc šestnácti a sedmnáctiletých. Měsíc co měsíc přicházejí noví zájemci – a ti jsou spíše desetiletí a mladší.

Dokáží úspěšná vystoupení českých sportovců na olympiádách či šampionátech přivést víc dětí ke sportu?

Spíš ne než ano, úspěchy sportovců nová generace neprožívá zdaleka tak jako my, Husákovy děti. Přitom ale české úspěchy pravidelně rozebíráme, a to i ty hodně dávné. Děti z neratovické Akademie rozhodně dobře vědí, kdo byl nejen Emil Zátopek ale i Bedřich Šupčík, Olga Fikotová. S těmito jmény prožily noční bojovky a nezapomenutelné scénky, které k našim soustředěním neodmyslitelně patří. Třeba ta o svatbě Olgy Fikotové z Libiše a Harolda Connolyho patří k nezapomenutelným.

Vaším mottem je všestrannost. Přesto: dokážete vypozorovat, které sportovní disciplíny baví děti víc?

Ty neotřelé. Hned na prvním po-fotbalovém soustředění, tedy po založení Akademie, jsme tradiční disciplíny rozšířili o přírodní osmiboj jménem Rock (wo)man. A plavoběh v řece nazvaný River, obracení těžké pneumatiky Tyre, kilometrový výběh a vzápětí seběh podél hučící vody Hill, závod mezi skalami Cliff či výběh po 365 schodech na Mariánskou horu jsou tak neotřelé závody, že na ně vzpomínají dětí dlouhé měsíce.

Máte v rámci Akademie nějaké soutěžní disciplíny, nebo jdete spíše cestou všeobecné přípravy bez měření v podobě závodů?

Naopak, závody jsou nedílnou součástí. Na soustředění jich máme během týdne hned osmadvacet. Atletický desetiboj korunuje vždy běh na pětadvacet oválů stadionu, je poznat, jak jsou na sebe ti, co uvidí cíl, pyšní. Švihadliádu tvoří pět různorodých disciplín a kdykoli jsme se švihadlem jeli poměřit s ostatními dětmi Česka, patřili jsme k absolutní české špičce. Podobně jako v sed-lezích, klicích, které k nám patří také od začátku. A vymýšlíme další a další, i velmi hravé, které patří do víceboje Hbitý tygr, což odkazuje na naše fotbalové začátky s Tygry Neratovice. A celý rok probíhá takzvaný A-seriál s další dvacítkou závodů včetně Dirtu na motokrosové trati v Mlékojedech nebo jeden z nejkrásnějších závodů, jaký jsem poznal: A-cross v kopcích a lesích kolem kojetického lomu.

Jaký vidíte hlavní přínos možnosti vyjet s dětmi ven na soustředění?

Akademie není jen o sportu, společné dny a týdny nám umožňují s dětmi filozofovat. Třeba v další tradiční „disciplíně“ Pýthia, a to o velmi osobních záležitostech. Vybudovali jsme si v Akademii takovou atmosféru a vztahy, že jsme se o mnohých dětech dozvěděli věci, které neřekly ani rodičům.

Jak váš spolek podporuje město Neratovice?

Město nás podporuje od začátku a my za to musíme poděkovat. Do Akademie může vstoupit každý. Ale ne každý má tolik peněz, aby mohl poslat hned dvě své děti na tak nákladné soustředění, jako bylo teď to v Desné se zázemím úžasné roubenky U Hajných s nejlepší kuchyní, jakou jsem poznal. Matkám-samoživitelkám zkrátka musíme pomoci, aby o Desnou jejich skvělé děti nepřišly. Dříve jsme od města Neratovice dostávali i třikrát víc peněz než teď, ale alespoň nám to zčásti pokryje pronájem sportovních ploch.

V Neratovicích již přímo nebydlíte. Dokážete zhodnotit vývoj sportu v našem městě ze vzdálenější perspektivy?

Pocházím z krásného historického města Jindřichův Hradec, s takovým se Neratovice nemohou měřit – o to víc beru Neratovice jako město sportovní. Je tu téměř vše, co sportovec potřebuje. Škoda, že to občas nevydrží, třeba hokej. Občas jsme s Akademií zažívali i trpké chvíle. Třeba těžko se někomu normálnímu vysvětlovalo, že na ovál trojky školy jsme nesměli jednu chvíli jako skupina dětí vůbec vstoupit a sportovat. Venkovní sportoviště by měla být otevřena všem, co se chtějí hýbat. To je názor, ke kterému vedeme celou Akademii.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Listy města Neratovice.